24. dubna 2003 (čtvrtek)
Země za zrcadlem
Malé dítě a zrcadlo je zdrojem kouzelných scének a příhod.
Zrcadlo je podle psychologů pomůckou, která dítěti pomáhá
pochopit vlastní já. A řeknu Vám, někdy je radost to sledovat.
Když můj syn
Honzík
zkoumá vše v dostupném okolí,
zajímá ho hlavně to co ještě nezná. Postupem času mu pak daná
věc zevšední a už se k ní tolik nevrací.
Prostě ho zajímá hlavně to nové a neznámé. Ale zrcadlo, které máme v předsíni na dvěřích
vestavěné skříně, je vyjímkou. To ho fascinuje neustále.
Jednoho dne jsme se chystali na vycházku. Syn byl už kompletně nachystán a oblečen, takže jsem ho odvedl
do předsíně a začal se obouvat. Honzík rozvážně předstoupil před zrcadlo a usmál se.
Kluk v zrcadle se usmál na něj. Honzík mu zamával a kluk v zrcadle gesto opětoval.
Honzík se zarazil, a usilovně se zamyslel - úplně jsem viděl, jak se kurzor
změnil na přesýpací hodiny.
Po chvíli pomalu pohnul jednou rukou, potom druhou, naklonil hlavu na stranu, vystřídal celou řadu dalších gest,
a přitom pořád pečlivě sledoval svůj odraz.
Následovala druhá fáze bez pohnutí, kdy opět viditelně o něčem zásadním přemýšlel.
Tím co udělal potom, mě vážně dostal. Potutelně se usmál, udělal krok ke dveřím se zrcadlem,
a zručně je odsunul do strany.
Strčil hlavu do skříně, a podle mě hledal toho druhého kluka. Původní výraz triumfu vystřídalo zklamání.
Tázavě zadíval na mě a pravil: "hmh??!!". Nečekal na odpověď a znovu nakoukl do skříně. Když zjistil,
že tam opravdu nikdo není, podíval se na dveře zepředu a uviděl se. Znovu do skříně, a znovu do zrcadla.
Do skříně a do zrcadla. "hmh!!", pravil. Tentokrát už bez otazníku.
Nevím jestli už si plně uvědomuje, že v zrcadle je on sám. Řekl bych ale, že ví naprosto přesně,
co není v zemi za zrcadlem.