Filipika proti Totaltlachům
Včera večer hrála naše fotbalová reprezentace
zápas s Moldavskem.
Nejsem skalní fotbalový fanda, ale díval jsem se. Bylo to k pláči.
Fotbaloví reprezentanti nelekejte se, Vás se to netýká. K pláči to bylo,
protože přímý přenos vysílala N@va
a komentoval ho Václav "Totaltlach" Tittelbach.
A je téměř jisté, že nejednomu divákovi během přenosu skanula slza,
když naplno schytal nějaké to páně sporťákovo moudro.
Například v 87. minutě Václav Tittelbach prohlásil Ještě tři minuty se budeme radovat z vítězství.
Moc jsem to nepochopil, ale zřejmě tím chtěl dát najevo, že on má prostě s posledním hvizdem soudcovy píšťalky
padla.
Po skončení zápasu neopomněl zkonstatovat, že Jsme suveréně v čele skupiny o skóre.
Tomu nerozumím už vůbec. Je zatraceně velký rozdíl být suveréně v čele skupiny
a být v čele skupiny o skóre.
Nutno přiznat, že Tittelbach v tom nebyl sám. Reportér realizující pozápasové rozhovory zdatně
sekundoval, když před rozhovorem s reprezentačním trenérem prohlásil:
Karel Bruckner je zase v čele kvalifikační skupiny...,
což ponechám bez komentáře. Jenom
takové malé upozornění, pane redaktore. Všimněte si prosím, že většina reportérů nejprve pogratuluje
k vítězství, a pak se teprve vyptává.
Nekorunovaným králem rádoby sportovních komentátorů, zvaných též Totaltlachové,
zůstává ovšem muž, podle jehož jména označení vzniklo - Václav Tittelbach.
Vzpoměňme dob jeho neslavných začátků v roce 1997, kdy televize N@va koupila práva na
finálovou sérii Stanley Cupu. Nejlepším jeho tehdejším komentátorským saltem
byly hlasité úvahy nad otázkou, jestli Václav Prospal z týmu Philadelphia Flyers dostane prsten
za vítězství ve Stanley Cupu, když nemá odehrán pravidly předepsaný počet zápasů.
To že nevěděl, že udělení prstenu pro vítěze je v kompetenci klubu,
zatímco pravidlo o minimálním počtu odehraných zápasů rozhoduje o tom,
zda hráčovo jméno bude či nebude vyryto na poháru, svědčí o neznalosti, kterou bych od sporťáka
nečekal. Mnohem horší ale bylo, že jeho úvahy byly naprosto zbytečné,
protože se jich dopouštěl ve chvíli, kdy hráči Detroit Red Wings křepčili
nad pohárem. Takže bylo všem, tedy kromě Václava Tittelbacha, úplně jasné,
že Václav Prospal prsten nedostane, protože jeho tým Stanley Cup nevyhrál.
Škoda že ho Slavomír Lener, tehdejší host ve studiu, po chvíli zarazil.
Kdo ví co všechno jsme se tenkrát ještě mohli dozvědět.
Další komentátorská salta předváděl, když v roce 1998 N@va koupila na několik let práva na vysílání
Mistrovství světa v ledním hokeji. I tam "sportovní komentátor" Tittelbach
perlil.
Kdybych měl vyjmenovat ještě další jeho povedené výroky, byl by tohle nejdelší zdejší blog. Omezím se proto
na konstatování, že od onoho roku 97, se Václav Tittelbach přece jen mírně zlepšil.
Už neříká samé naprosté hovadiny, jenom si pořád sem tam plete hráče,
má problémy s pravidly, a dost často rychleji myslí než mluví (i naopak).
Pokud se bude zlepšovat stejným tempem i nadále, můžeme se těšit, že kolem roku 2030 z něj bude sporťák
jedna radost, a dost možná porazí i kolotočáře Pavla Poulíčka v anketě TýTý.