23. června 2003 (pondělí)
Vzpomínky počítačového technika II
Další příhoda z mého minulého technologického života popisuje zkušenost,
která by se Vám, narozdíl od té
první,
mohla hodit i dnes.
Přivezli k nám PC s těžce nemocným hardiskem. Po zapnutí vydával jenom
smutné, klapavé zvuky. Roztočil se motorek, chvíli naříkal, pak se ozvalo klapnutí a motorek zastavil.
A to celé znovu. A znovu. Na čele se mi objevily chmury. Jestlipak jste zálohovali?
,
tázal jsem se zkroušeného zákazníka. Nezálohovali, to jsem si mohl myslet. A mají tam prý
dost důležitá data, jestli by z toho disku nešla nějak dostat
.
Inu, těžká věc. Slíbit nemůžeme, zkusit můžeme.
Ten den odpoledne jsem pak zkusil výměnit elektroniku disku v naději, že chyba je
v elektronice. Nebyla. I s vyměněnou elektronikou se disk choval stejně.
V té chvíli se vrátil kolega, a ptal se co je nového.
Popsal jsem mu peripetii a dodal, že výměna elektroniky nepomohla.
Podle kolegy byla chyba jasně v mechanické části.
Velký odpor proti roztočení, a tím pádem spouštěcí proud motorku
je tak velký, že pojistka na elektronice vypne ještě před naběhnutím.
Jenže s tím asi moc nevymyslíme,
zachmuřil jsem se.
Hmmmm, zahmhal kolega, zadumal se a odkvačil do vedlejší místnosti. Za chvíli se ale přihnal zpět
a pravil: Ta pojistka je přece TEPELNÁ!
. Než jsem se stačil nadechnout, sebral ten disk ze stolu
a odešel do kuchyňky. Ozvalo se dvojí klapnutí dvířek ledničky. Půl hodiny by mohlo stačit.
,
odhadoval, když se vrátil. Po půl hodině jsme disk z ledničky vytáhli, a zapojili. A světe div se, disk se
roztočil. A my kopírovali, a kopírovali, a kopírovali,
a kdyby ten disk neměl jenom 40 MB, kopírujeme dodnes.