Koupání v lomu, Vlasta Redl v Telči a pouliční divadlo
Přišel víkend a s ním nepřišlo ochlazení. Otázkou bylo, co s ním? (S víkendem). Zavrhl jsem válení na Vranovské přehradě (je zelená) u rodičů (máma moc dobře vaří a to je neštěstí). Měl jsem potřebu jet někam mimo Brno, někam, kde to neznám.
"Znám perfektní lom, o kterém nikdo neví" hlásí můj kamarád. "U Světlé nad Sázavou." Hmm, z Brna je to kousek pomyslel jsem si. Ale co, jedeme. Cestou jsme se stavili v Jihlavě, kde jsme si dali vedle radnice oběd a pozorovali jednu svatbu. Přemýšlel jsem (nahlas) jestli by na tom ženích byl líp, kdyby mu projíždějící trolejbus srazil nevěstu při přecházení silnice k radnici před svatbou a nebo po. Aneb je dobré býti vdovcem? No nevyřešili jsme to.
Vesnici, kde má být lom, jsme našli poměrně snadno (taková obydlená zatáčka na R.), s lomem to sice bylo horší, ale s jedním zeptáním jsme byli posláni správným směrem. Jak jsme se blížili, narazili jsme na rozcestí, ale kudy dál? Řvoucí rádio nás nasměrovalo správně a představa o zapadlém lomu, kde nikdo není a o kterém nikdo neví, pomalu, ale jistě odplouvala. A udělala dobře, realita byla daleko horší, než jsem očekával. Autokemp (samozřejmě, že neoficiální) v lese, spousta motorek, cyklistů, dokonce jeden trabant přímo u vody. Lidí nepočítaně. Asi 4 psi. Jediné co to zachránilo byla nádherná chladná a čistá voda.
Po 3 hodinách vyrážíme směr Telč. Proč tam? A proč ne. Jsou tam Prázdnyny v Telči a dnes hraje Vlasta Redl. Zaparkovali jsem u benzinky, a na náměstí je to kousek. Atmosféra úžasná, spousta lidí, stánků (žádní vietnamci s čím víc proužků tím víc adidas) a plné hospody. Jednu prázdnější jsme přeci jen našli a po jídle a šli hledat zimní stadión. Podle mapy jsme se dostali, díky naší skvělé orientaci úplně někam, kam jsme nechtěli a na koncert dorazili hodiny po začátku. Naštěstí před VR hrála skupina Lehkou nohou. V areálu stadionu byl jen jeden stánek s občerstvením, zato u něj byla asi padesátimetrová fronta. Pořadatelé to moc nezvládli. Lidé chodili pro pivo zpět do města, sice to bylo dál, ale rychlejší, než čekat ve frontě. Škoda jen, že na stadiónu točili Plzeň a ve městě odporného Ježka.
Vlasta Redl je zpěvák s širokým záběrem. Řekl bych, že od lidovek přes folk k bigbítu. Ale dlouhé kytarové sóla, která předváděl na elektrickou kytaru, v druhé půli, se mi moc nelíbí. Klasiké folkové a zfolkovatělé lidové mu jdou líp. Přeci jenom protáhne-li předehru k písničce na polovinu písničky celé, není to úplně ono. Ale třeba by slečny dlouhou předehru ocenily víc než já. :) Vystoupení Zdeňka KŇUČÍKA Navrátila a jeho povídky na jedno písmeno byly perfektním zpestřením. (Neustále napitý nadporučík Nasredin naboural Nissan německcýh neurochirurgů ...).
Myslel jsem, že koncertem večer končí, ale na náměstí se připravili s vystoupením herci (nebo snad komedianti) pouličního divadla. No jak bych to popsal. Ono se to moc popst nedá to se musí vidět. Kombinace skvělé výřečnosti, promítání části děje na staré promítačce, k tomu ručně "synchronizovaný" zvuk z kotoučového kazeťáku a jako děj pohádka o zlém elektroknížeti. Úspěch zaručen.
Cestou zpět mě sice přemáhala na dálnici do Brna únava, ale drsní hoši z Východu něco vydrží a tak jsem ve zdraví dojel. Fotky budou příští týden, až je vyvolám a naskenuji.