22. srpna 2003 (pátek)
Degenerace technické generace
Bylo, nebylo. Nedávno tomu. Odešel jsem do práce, zanechav svůj mobilní přístroj smutnit doma na stole.
A jak jinak, potřeboval jsem celkem nutně zavolat své drahé polovičce. Murphy by měl radost.
Zavolat někomu bez vlastního mobilu má háček. Ne že by nebylo z čeho zavolat, ochotných kolegů s mobilem
je více. Můj háček spočívá v tom, že si od doby co používám mobil prostě telefonní čísla nepamatuju.
Takže bez mobilu jsem takříkajíc zase jednou nahrán (Reloaded?). Nostalgicky vzpomínám
na dobu "před mobilem". To jsem telefonních čísel udržel v hlavě povícero. Teď si dokážu vybavit jenom
jediné - moje vlastní číslo na mobil. Není mi ale nic platné, neb žena se doma nenachází.
Murphy se začíná smát.
Bez problému si vzpomínám na předčíslí. Žena má stejného mobilního operátora,
takže to není zrovna výkon hodný obdivu. Přichází podstatně složitější část hádanky,
totiž zbytek čísla. Chvíli marně hloubám. Jak jen je správné číslo na službu
Asistent? Třistatřicettři jako křepelek?
Ano, ale jak se na Asistenta volá, když nevolám ze sítě T-Mobile? Ach jo! Otevírám browser, zadávám URL,
stránka se načítá. Mám to. Vytáčím číslo. "Prosím nezavěšujte, všichni operátoři vyřizují hovory účastníků,
kteří se dovolali před Vámi. Čekací doba Vám nebude účtována." Ještěže tak. Po pár minutách marného čekání
si vzpomínám, že mám s sebou vyúčtování služeb T-mobile, na které je ono číslo na ženu napsáno.
Přes opakovaná doporučení dokola meloucí slečny zavěšuji, zatímco Murphy se hlasitě chechtá.
Nakonec jsem se dovolal, ale zase jsem si jednou naplno uvědomil svou závislost na technice. A kdyby se to
týkalo jenom telefonních čísel...
P.S.: Neuvedl jsem, že si pamatuju ještě telefonní čísla
Hasičů,
Záchranky
a Policie.
To jen pro pořádek, abych nevypadal
jako úplný dement, který si není schopen ani sám dojít na záchod. To zatím bez problémů zvlá... SAKRA! ;-)