weblog o lidech, společnosti a internetu

Bylo, nebylo. Nedávno tomu. Odešel jsem do práce, zanechav svůj mobilní přístroj smutnit doma na stole. A jak jinak, potřeboval jsem celkem nutně zavolat své drahé polovičce. Murphy by měl radost.

Zavolat někomu bez vlastního mobilu má háček. Ne že by nebylo z čeho zavolat, ochotných kolegů s mobilem je více. Můj háček spočívá v tom, že si od doby co používám mobil prostě telefonní čísla nepamatuju. Takže bez mobilu jsem takříkajíc zase jednou nahrán (Reloaded?). Nostalgicky vzpomínám na dobu "před mobilem". To jsem telefonních čísel udržel v hlavě povícero. Teď si dokážu vybavit jenom jediné - moje vlastní číslo na mobil. Není mi ale nic platné, neb žena se doma nenachází. Murphy se začíná smát.

Bez problému si vzpomínám na předčíslí. Žena má stejného mobilního operátora, takže to není zrovna výkon hodný obdivu. Přichází podstatně složitější část hádanky, totiž zbytek čísla. Chvíli marně hloubám. Jak jen je správné číslo na službu Asistent? Třistatřicettři jako křepelek? Ano, ale jak se na Asistenta volá, když nevolám ze sítě T-Mobile? Ach jo! Otevírám browser, zadávám URL, stránka se načítá. Mám to. Vytáčím číslo. "Prosím nezavěšujte, všichni operátoři vyřizují hovory účastníků, kteří se dovolali před Vámi. Čekací doba Vám nebude účtována." Ještěže tak. Po pár minutách marného čekání si vzpomínám, že mám s sebou vyúčtování služeb T-mobile, na které je ono číslo na ženu napsáno. Přes opakovaná doporučení dokola meloucí slečny zavěšuji, zatímco Murphy se hlasitě chechtá.

Nakonec jsem se dovolal, ale zase jsem si jednou naplno uvědomil svou závislost na technice. A kdyby se to týkalo jenom telefonních čísel...

P.S.: Neuvedl jsem, že si pamatuju ještě telefonní čísla Hasičů, Záchranky a Policie. To jen pro pořádek, abych nevypadal jako úplný dement, který si není schopen ani sám dojít na záchod. To zatím bez problémů zvlá... SAKRA! ;-)

Už se to provalilo, už je to venku. Spekuluji s doménami a jsem zlatokop.

Tímto končím s propagací bloguje.cz, služby, které jsem od začátku fandil. Jsem totiž ještě uraženej a ješitnej. Mé zmatené komentáře najdete v komentářích k tomu článku, vážně mě toto obvinění nakrklo, takže jsou psány tak, jak jsou psány.

Řetězko, takovou pomluvu jsem nečekal. Zvlášť ne jako reakci na upřímnou nabídku, že ti doménu koupím jako podporu tvého "podnikání".

Artur mi po mé reakci (škoda, že ne před napsáním tohoto plivnutí) nabídl možnost update jeho spotu jako "satisfakci". Arture díky, dělej jak myslíš.

Doplňuji Řetězčino vyjádření. Díky. Tímto padá jeden důvod, který ze mne v Arturových očích dělá zlatokopa. A končím s debatama, je to nuda. :)

Včera jsem se díval na dokumenty o srpnu roku 1968 na ČT2, který jsem nezažil, ale to co jsem cítil by se dalo nazvat bezmoc. Stejnou bezmoc cítím dívám-li se na filmy které se srpna 68 přímo či nepřímo dotýkají (Pelíšky, Rebelové). Cítím bezmoc nad tím, jak nás ostatní státy nechaly napospas, cítím bezmoc nad marnou snahou tehdy ještě hrdého národa vzepřít se okupantům. Cítím bezmoc i nad tím jak nás následně zkurvení komunisti zformovali, co z našeho národa udělali. Tento můj pocit podtrhl výborný čínsko-americký film Vyobcovaná (The Sent Down Girl, režie Joan Chen).

Včera to byl smutný večer, ale takový večer by měl prožít každý aspoň jednou do roka, aby si připomněl zvěrstva komustického režimu.

Včera se spousta medií intenzivně věnovala 35. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Téměř nikdo výrazněji nezmínil 34. výročí protestů, konajících se při prvním výročí 21. srpna. Vím jen o pořadu ČT Bez Obalu, který se věnoval téměř výhradně oněm protestům.

Události roku 1968 byly jistě tragické a Den hanby byl jejich důsledkem. Jenomže narozdíl od roku 1968 kdy do čechů střílela cizí vojska, v roce 1969 stříleli do českých demonstrantů češi - Veřejná bezpečnost, Lidové milice a Lidově demokratická armáda. Samozřejmě, že na popud komunistických pohlavárů té doby.

Zajímavé konstatování, které včera v pořadu Bez Obalu zaznělo: Hlavní vlna emigrací nastala až po 31.8. 1969, tedy poté co komunisté dali velmi jasně najevo, že žádné odchylky od jejich vytyčené cesty se rozhodně trpět nebudou a budou velmi tvrdě potrestány.

Což rozhodně stojí za zapamatování. Zejména bychom na to měli myslet až nám současní komunisté zase budou tvrdit, že to s pracujícími myslí dobře.