08. září 2003 (pondělí)
Násilí a můj postoj k němu, díky vlastní zkušenosti
Proti nesmyslným nařízením s humorem a recesí, to byl přístup, který se mě na FlashMobu, pořádaném Danielem líbil. Jak to dopadlo jsem už psal. Jaký je můj postoj k násilí obecně?
S násilím jsem se setkal na valstní kůži poprvé když jsem se v poměrně útlém věku (fakt nevím ale nebylo mě 18) vracel v Brně z odpolední diskotéky (končila v 8). Stál jsem na zastávce a povídal si se svým bratrem a svoji tehdejší holkou. (Když tak nad tím přemýšlím, tak je to i má současná a pak, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Ale opravdu nevstoupíš, ona má teď docela rozum. Čau sýkorko :)) Ale zpátky.
Na zastávce mi najednou někdo zezadu vytrhl z ruky kšiltovku. Myslel jsem, že je to nějaký kamarád vtipálek, ale za mnou stál, nebo spíš odcházel i s mojí kšiltovkou úplně cizí kluk. Samožejmě jsem mu zastoupil cestu a chtěl ji zpátky. Co následovalo jen matně rekonstruuji z vlastních vzpomínek a z vyprávění mého bratra. Najednou tam nebyl sám a bylo tam pár jeho kamarádů a já dostal z boku pěstí, po té když jsem se podvědomě otočil, ránu vrátil a borcovi vyrazil snad zub(opravdu si tuhle část nepamatuji) jsem byl stržen na zem a dostal jsem kanadou do obličeje. Pak toho týpka sundal brácha a utekli jsme do jedné blízké hospody, kde jsme zavolali policajty. Ti přijeli poměrně brzo (stalo se nedaleko jejich stanice), ale partička, která si takto cílenou provokací vyhledávala oběti ujela šalinou pryč. Policajti ji samozřejmě nechytli, i když by podle mého nebyl problém tramvaj dohnat a zastavit. Aspoň mě po hodili na pohotovost a po sespsání protokolu domů.
Co na tom celém bylo nejzajímavější? Stalo se za světla na zastávce Rybníček poměrně v centru Brna a na té zastávce kromě mě bylo ještě dalších cca 30-50 lidí. Nikdo nepomohl. Lidé jsou totiž k násilí imunní.
Naštěstí kromě hematomu v uchu, který mě vyřízla doktorka druhý den se mi nic vážnějšího nestalo, kromě otřesené psychiky. Pořád jsem musel přemýšlet, co jsem udělal špatně, jak jsem tomu mohl zabránit. Od té doby, jdu-li po městě pořád se ohlížím přes rameno, chodím uprostřed ulice, nenechávám si nikoho za zády. Nedávno jsem si konečně udělal zbrojní průkaz. Člověk si nic takového nepřipustí dokud se to nestane jemu nebo někomu blízkému. Proto je dobře, že praktiky ochranky v obchodním centru na Novém Smíchově někdo odhalil. Je to typická ukázka násilí na bezbrané oběti. Princip je stejný jak ve mnou popisovaném případě. Najdi si obět a využij jakékoliv záminky ke konfrontaci. tentokrát je to o to horší, že to je za tiché poplicejní podpory. Pomožte kdo můžete, zveřejněte tento případ, násilí nemůžeme tolerovat.