Báječní muži na létajících strojích
Nejsem žádný fanda do letadel, ale když už se letošní ročník airshow CIAF konal za humny,
na Tuřanské letiště jsem si zašel. Bylo věru na co koukat. Jak na zemi, tak ve vzduchu.
Ale pěkně popořádku.
Začněme na zemi. Kromě
tisíců lidí tu byla k vidění samozřejmě celá řada letadel.
Od elegantních Harrierů, přes hrozivě
vypadající Thunderbolty
(s opravdu hrozivě vypadajícím kulometem),
letadla hrající barvami,
psychedelickou vrtuli,
vrtuli která měla zakáz otáčet se,
krásné ultralight repliky historických letadel
[1]
[2]
[3],
piloty RAF pějící chválu na Harriery,
mechaniky při práci,
piloty při práci,
piloty po práci,
znavené Czech Air Force,
muže (skoro) na křídlech
a nešťastné Francouze, kteří
neprozřetelně přistavili k letadlu žebřík a nestíhali volat: This is finish! This is the last one!
Mimochodem, fotografovat letadla stojící na zemi bylo celkem těžké, protože značná část návštěvníků
pociťovalo touhu vyfotit se přímo u letadla.
Najít skulinku a okamžik kdy bylo na zemi stojící letadlo volné chtělo někdy opravdu
velkou trpělivost. Přístě si musím také vzít s sebou štafle.
Jestliže na zemi bylo na co koukat, pak to co se dělo ve vzduchu místy bralo dech.
Ze vzduchu bohužel mám jen pár fotek, protože jsem brzy zjistil,
že bez teleobjektivu nemá cenu střílet pánubohu do oken (viz [1][2]).
Takže krátce (a bez fotek) vyzvednu tankování za letu v podání německých Tornád, úžasnou pilotáž vrtulníku Mi-24,
uši rvoucí, leč oku lahodící, let francouzského Mirage 2005.
Absolutním vrcholem ale bylo vystoupení italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori.
To co na obloze předvádělo deset italských letců bylo opravdu úžasné.
Už vzlet ve dvou formacích byl impozantní.
Následující let velmi uzavřené formace
byl ještě impozantnější a když piloti provedli zapnutí dýmovnic,
vytáhli nádhernou vertikálu, nahoře se rozletěli každý na svou stranu, aby vzápětí dokončili obrat
a přízemním letem se přiřítili k letišti každý ze své strany, aby se mohli minout na prostoru několika
desítek metrů, nedýchal jsem. Italská trikolóra si prostě vysloužila
největší aplaus.
Ještě se na chvíli vraťme zpět na pevnou zem. Stánků tu bylo pochopitelně mnohem více než letadel, takže kdo chtěl suvenýr
mohl si koupit třeba závěs na klíče s nápisem Remove before flight,
kdo dostal hlad, mohl zajít na steik, na pivo se stála fronta.
Organizátoři trošičku neodhladli množství odpadků a kontejnery nestíhaly.
Komu se do Brna nechtělo, mohl sledovat CIAF v televizi (prý) přímém přenosu.
Tedy tvrdili to komentátoři, že se jedná o přímý přenos. Jenže nám co vidíme z balkónu nad letiště,
bulíka na nos nepověsili. Vlastně o nic nejde, dovedu pochopit, že ČT si některá vystoupení sestříhala už
v sobotu, ale nechápu, proč se komentátoři vytrvale tvářili, že o přímý přenos jde.
Konkrétně vystoupení Frecce Tricolori v televizi předbíhalo skutečnost cca o dvě minuty.
Že by ČT měla až tak progresivní techniku?