weblog o lidech, společnosti a internetu

Tempem hub po dešti se dnes na českém internetu množí článečky k Půově Flash mobu. Už jsem četl i pár názorů, že to byla vlastně vina medvídka Pů a dalších účastníků Flash mobu. Že ten kdo provokuje, nemůže se divit když dostane po hubě [hlava.net]. Jenže milý Edo Hlavo i vy ostatní, to jsou dvě věci, které spolu naprosto nesouvisejí. Ano, pro pooh.cz je to bezesporu vynikající reklama a možná že Pů dopředu odhadl, že se semele něco z čeho bude publicita.

ALE i kdyby s tím Pů opravdu počítal (I když podle mě s takovou bombou dopředu počítat nemohl.), zaslouží si nejen onu publicitu, ale také uznání. Protože pracovník ochranky _musí_ znát meze svých zákonných pravomocí. A  pokud je tamní ochranka natolik bez mozku, že je schopna takto nepřiměřeně reagovat, je to věc která je více než hodna upozornění. A Pů na to svým happeningem poukázal docela dobře. Žádná ochranka Vás nemá právo bezdůvodně fyzicky napadnout a jako důvod neobstojí ani to že na ní např. slovně útočíte (Což IMHO stejně není tento případ).

To bychom se za čas mohli dočkat toho, že Vás při nákupu ochranka zastřelí, protože pojme podezření, že jste si ulili do kapsy dva rohlíky a chystali se s nimi uprchnout bez placení.

P.S.: Vrtalo mi hlavou, jak se Půovi podařilo vyfotit onu kobku, když se tamní ochranka k fotografům chová tak mile. Pokud Vám to taky vrtá hlavou, tak vězte, že odpověď zní: Snadno, byla u toho Policie ČR.

Kdo sledoval ať přímo v Pardubicích, nebo jen v televizi, zápas Česko-Švédsko nemohl si nevšimnout nesportovního chování pardubických "fanoušků". Při závěrečných samostatných nájezdech, i po prodloužení byl stav nerozhodný, se rozhodl trenér postavit Málka místo Pardubicemi milovaného brankáře Svobody. Za toto rozhodnutí si brankář i trenér vysloužili pískot publika a touto "podporou" pardubičtí bezmozci přispěli k prohře naší reprezentace. Na psychice to brankáři rozhodně nepřidalo.

Nejsem žádný fanda do letadel, ale když už se letošní ročník airshow CIAF konal za humny, na Tuřanské letiště jsem si zašel. Bylo věru na co koukat. Jak na zemi, tak ve vzduchu. Ale pěkně popořádku.

Začněme na zemi. Kromě tisíců lidí tu byla k vidění samozřejmě celá řada letadel. Od elegantních Harrierů, přes hrozivě vypadající Thunderbolty (s opravdu hrozivě vypadajícím kulometem), letadla hrající barvami, psychedelickou vrtuli, vrtuli která měla zakáz otáčet se, krásné ultralight repliky historických letadel [1] [2] [3], piloty RAF pějící chválu na Harriery, mechaniky při práci, piloty při práci, piloty po práci, znavené Czech Air Force, muže (skoro) na křídlech a nešťastné Francouze, kteří neprozřetelně přistavili k letadlu žebřík a nestíhali volat: This is finish! This is the last one!

Mimochodem, fotografovat letadla stojící na zemi bylo celkem těžké, protože značná část návštěvníků pociťovalo touhu vyfotit se přímo u letadla. Najít skulinku a okamžik kdy bylo na zemi stojící letadlo volné chtělo někdy opravdu velkou trpělivost. Přístě si musím také vzít s sebou štafle.

Jestliže na zemi bylo na co koukat, pak to co se dělo ve vzduchu místy bralo dech. Ze vzduchu bohužel mám jen pár fotek, protože jsem brzy zjistil, že bez teleobjektivu nemá cenu střílet pánubohu do oken (viz [1][2]). Takže krátce (a bez fotek) vyzvednu tankování za letu v podání německých Tornád, úžasnou pilotáž vrtulníku Mi-24, uši rvoucí, leč oku lahodící, let francouzského Mirage 2005. Absolutním vrcholem ale bylo vystoupení italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori. To co na obloze předvádělo deset italských letců bylo opravdu úžasné. Už vzlet ve dvou formacích byl impozantní. Následující let velmi uzavřené formace byl ještě impozantnější a když piloti provedli zapnutí dýmovnic, vytáhli nádhernou vertikálu, nahoře se rozletěli každý na svou stranu, aby vzápětí dokončili obrat a přízemním letem se přiřítili k letišti každý ze své strany, aby se mohli minout na prostoru několika desítek metrů, nedýchal jsem. Italská trikolóra si prostě vysloužila největší aplaus.

Ještě se na chvíli vraťme zpět na pevnou zem. Stánků tu bylo pochopitelně mnohem více než letadel, takže kdo chtěl suvenýr mohl si koupit třeba závěs na klíče s nápisem Remove before flight, kdo dostal hlad, mohl zajít na steik, na pivo se stála fronta. Organizátoři trošičku neodhladli množství odpadků a kontejnery nestíhaly.

Komu se do Brna nechtělo, mohl sledovat CIAF v televizi (prý) přímém přenosu. Tedy tvrdili to komentátoři, že se jedná o přímý přenos. Jenže nám co vidíme z balkónu nad letiště, bulíka na nos nepověsili. Vlastně o nic nejde, dovedu pochopit, že ČT si některá vystoupení sestříhala už v sobotu, ale nechápu, proč se komentátoři vytrvale tvářili, že o přímý přenos jde. Konkrétně vystoupení Frecce Tricolori v televizi předbíhalo skutečnost cca o dvě minuty. Že by ČT měla až tak progresivní techniku?

Proti nesmyslným nařízením s humorem a recesí, to byl přístup, který se mě na FlashMobu, pořádaném Danielem líbil. Jak to dopadlo jsem už psal. Jaký je můj postoj k násilí obecně? S násilím jsem se setkal na valstní kůži poprvé když jsem se v poměrně útlém věku (fakt nevím ale nebylo mě 18) vracel v Brně z odpolední diskotéky (končila v 8). Stál jsem na zastávce a povídal si se svým bratrem a svoji tehdejší holkou. (Když tak nad tím přemýšlím, tak je to i má současná a pak, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Ale opravdu nevstoupíš, ona má teď docela rozum. Čau sýkorko :)) Ale zpátky.

Na zastávce mi najednou někdo zezadu vytrhl z ruky kšiltovku. Myslel jsem, že je to nějaký kamarád vtipálek, ale za mnou stál, nebo spíš odcházel i s mojí kšiltovkou úplně cizí kluk. Samožejmě jsem mu zastoupil cestu a chtěl ji zpátky. Co následovalo jen matně rekonstruuji z vlastních vzpomínek a z vyprávění mého bratra. Najednou tam nebyl sám a bylo tam pár jeho kamarádů a já dostal z boku pěstí, po té když jsem se podvědomě otočil, ránu vrátil a borcovi vyrazil snad zub(opravdu si tuhle část nepamatuji) jsem byl stržen na zem a dostal jsem kanadou do obličeje. Pak toho týpka sundal brácha a utekli jsme do jedné blízké hospody, kde jsme zavolali policajty. Ti přijeli poměrně brzo (stalo se nedaleko jejich stanice), ale partička, která si takto cílenou provokací vyhledávala oběti ujela šalinou pryč. Policajti ji samozřejmě nechytli, i když by podle mého nebyl problém tramvaj dohnat a zastavit. Aspoň mě po hodili na pohotovost a po sespsání protokolu domů.

Co na tom celém bylo nejzajímavější? Stalo se za světla na zastávce Rybníček poměrně v centru Brna a na té zastávce kromě mě bylo ještě dalších cca 30-50 lidí. Nikdo nepomohl. Lidé jsou totiž k násilí imunní.

Naštěstí kromě hematomu v uchu, který mě vyřízla doktorka druhý den se mi nic vážnějšího nestalo, kromě otřesené psychiky. Pořád jsem musel přemýšlet, co jsem udělal špatně, jak jsem tomu mohl zabránit. Od té doby, jdu-li po městě pořád se ohlížím přes rameno, chodím uprostřed ulice, nenechávám si nikoho za zády. Nedávno jsem si konečně udělal zbrojní průkaz. Člověk si nic takového nepřipustí dokud se to nestane jemu nebo někomu blízkému. Proto je dobře, že praktiky ochranky v obchodním centru na Novém Smíchově někdo odhalil. Je to typická ukázka násilí na bezbrané oběti. Princip je stejný jak ve mnou popisovaném případě. Najdi si obět a využij jakékoliv záminky ke konfrontaci. tentokrát je to o to horší, že to je za tiché poplicejní podpory. Pomožte kdo můžete, zveřejněte tento případ, násilí nemůžeme tolerovat.