16. října 2003 (čtvrtek)
Uvědomuješ si, kdo já jsem?!
Pan Václav nás usadil na trestnou lavici. Tak se mezi stálými návštěvníky přezdívá stolu, kam si sedají celebrity, jež nestojí o zvědavé pohledy z ulice, a otrapové, o které nestojí pan Václav. Teď jsme tam seděli my.
Hostinský nás ke dvěma blondýnkám a střapatému muži uvedl se slovy: „Tak vám vedu toho novináře.“ Blondýnka sedící zády k oknu od pohledu patřila mezi tu lepší sortu lidí. Když jsme dosedli, trochu se zahalila a s obavou v hlase se zeptala: „Pro který list píšete?“
Vysvobodil mě spolustolovník Adalbert Jasmínek, který přiznal, že mu něco vyšlo v Respektu — hned omluvně dodal, že píše hlavně o hudbě. Půvabnou paní to příliš neuklidnilo, a jako by nás prosila: „Víte, kdo já jsem?“
V tu chvíli se mi zatmělo před očima… Viděl jsem dvě postavy na kopci a za nimi osvětlenou basiliku. Když jsem se trochu víc soustředil, rozpoznal jsem Sacré-Coeur, a ty dvě postavy, to jsem byl já a M. Hádali jsme se. Vlastně jsme se hádali už od setkání na letišti. Slyšel jsem se, jak na ni řvu: „Jak se to ke mně chováš? Uvědomuješ si, kdo já jsem?!“