weblog o lidech, společnosti a internetu

LONDÝN - Londýnská policie provedla před úsvitem sérii zátahů v akci, kterou nazvala preventivním úderem proti zločinnosti se zbraní na území hlavního města. Podle vyjádření štábu Scotland Yardu se do domovních prohlídek v severolondýnské čtvrti Islingtonu zapojilo přes 500 policistů, kteří tak měli "vyslat zprávu všem, kdo by si chtěli na území města opatřit nebo dokonce použít zbraň". Velitel okrsku Islington, vrchní superintendant Barry Norman, řekl že operace byla součástí dlouhodobého, proaktivního plánu, majícího za cíl zajistit aby v Islingtonu nedošlo k propuknutí vlny trestné činnosti se zbraní. "Značně se nám v poslední době zvýšil počet telefonátů od občanů, kteří si mysleli že slyšeli výstřel, nebo dokonce viděli někoho se zbraní". Policie sdělila, že se prohlídek účastnili policisté ze sekce střelných zbraní, psovodi a pracovníci celní správy. Prohlídky začaly ve 3 hodiny ráno greenwichského času a měly pokračovat celý den. Poslední vládní statistiky ukazují 35% (slovy pětatřicetiprocentní !!! - pozn. překl.) meziroční nárůst počtu trestných činů se střelnou zbraní; tento druh trestné činnosti však stále představuje pouze (spíše "pouze" - pozn. překl.) 0,4% všech nahlášených trestných činů.

Copyright © 2002 Reuters Limited.

Co však ani REUTERS neuvádí (proč?), je skutečnost že od roku 1920 bylo ve Velké Británii právo občanů na držení a nošení zbraní pro osobní obranu systematicky potlačováno, až bylo nakonec zcela zlikvidováno. Tento přístup, kromě výše uvedeného 35% meziročního nárůstu trestné činnosti se zbraní, Brity přivedl do situace, kdy na začátku 2. světové války občané Spojených Států posílali do Velké Británie své soukromé lovecké zbraně, aby se "ostrovní impérium" mělo čím bránit hrozící invazi. Situace dospěla tak daleko, že ve městech mají střelné zbraně pouze gauneři a sebeobrana se zbraní je trestána tvrději nežli vražda. Tony Martin, který po tom co jeho farma byla po dobu několika let opakovaně vylupována, se bránil lupičům se zbraní v ruce a jednoho těžce zranil a druhého zabil, byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Po třech letech byl sice nakonec propuštěn, avšak přeživší lupič (mimo jiné překupník heroinu) byl propuštěn o den dříve než jeho oběť a byl mu na státní náklady poskytnut právník, aby svou oběť (!!!) mohl zažalovat o náhradu ušlého výdělku (nikdy nepracoval !!!). Nenechme ochránce práv gaunerů dojít tam, kam je ve své bezmezné naivitě pustili Britové!

Původní článek v anglickém znění najdete na Reuters.co.uk Překlad a komentář NEKROMANCER.

Tak ČTc spustil agregaci nejdříve v Ostravě a dle reakcí lidí je to velmi drastické: 512 kbps ADSL jede v průměru rychlostí 30 kbps. Crha asi neumí počítat, ale já v tom vidím trochu něco jiného než řádově jednotky procent!!! Jedinou mojí útěchou je, že v nejbližší době zruším ADSL. A dle reakcí nebudu sám ;)))

Jen ať si z Karnevalu pohnou, už chci mít doma to jejich Turbo. Původně jsem čekal na termín instalace se zrušením ADSL, ale rozhodl jsem se, že už nebudu čekat. A mám sto chutí vypovědět i pevnou linku ČTc ...

Pan Václav nás usadil na trestnou lavici. Tak se mezi stálými návštěvníky přezdívá stolu, kam si sedají celebrity, jež nestojí o zvědavé pohledy z ulice, a otrapové, o které nestojí pan Václav. Teď jsme tam seděli my.

Hostinský nás ke dvěma blondýnkám a střapatému muži uvedl se slovy: „Tak vám vedu toho novináře.“ Blondýnka sedící zády k oknu od pohledu patřila mezi tu lepší sortu lidí. Když jsme dosedli, trochu se zahalila a s obavou v hlase se zeptala: „Pro který list píšete?“

Vysvobodil mě spolustolovník Adalbert Jasmínek, který přiznal, že mu něco vyšlo v Respektu — hned omluvně dodal, že píše hlavně o hudbě. Půvabnou paní to příliš neuklidnilo, a jako by nás prosila: „Víte, kdo já jsem?“

V tu chvíli se mi zatmělo před očima… Viděl jsem dvě postavy na kopci a za nimi osvětlenou basiliku. Když jsem se trochu víc soustředil, rozpoznal jsem Sacré-Coeur, a ty dvě postavy, to jsem byl já a M. Hádali jsme se. Vlastně jsme se hádali už od setkání na letišti. Slyšel jsem se, jak na ni řvu: „Jak se to ke mně chováš? Uvědomuješ si, kdo já jsem?!“