20. října 2003 (pondělí)
Za sedmnáct velbloudů
Za sedmnáct velbloudů prodali jednu mojí známou — říkejme jí I. — když v šestnácti odjela s přítelem do Maroka. Bude to už přes deset let. Tehdy jsem ji ještě neznal. Povedlo se jí utéci na trajekt a dostala se do Evropy. Po čase se objevila zpět v Čechách a stala se z ní excelentní grafička.
Přešlo pár let a její expřítel ji pozval na oslavu výročí do města na jihu Evropy, takže utratila poslední peníze za letenku a vydala se do jih. Na letišti na ni ale nikdo nečekal, takže se nechala svést nějakým pilotem z města — shodou náhod bydlel ve stejném domě, kde ona.
Došly jí peníze, takže se nechala načerno zaměstnat v jednom start-upu. Tehdy za ní přijel její tehdejší přítel P. z Čech na dovolenou. (Je to komplikované? Achjo.) Bylo to před Vánocemi a zaměstnavatel I. potřeboval rychle dokončit webový obchod. A protože P. je šikovný programátor, obchod napsal a dostal v zemi na jihu také černou práci.
I. a P. pracovali na portálu. Získali jeho akcie a v den, kdy měla být podepsána smlouva o jeho prodeji zahraničnímu investorovi, seděli v drahém hotelu, pili červený kaviár a jedli pravé šampaňské, když tu najednou z obchodu sešlo. Portál zkrachoval.
P. se vrátil domů, ale I. se na jihu líbí a žije tam dodnes.
À propos! Tenhle příběh jsem vyslechl (a už také málem zapomněl) ve čtvrtek v Sedmém nebi na té špatné straně řeky. Napsal jsem ho na Webský ani ne kvůli tomu, aby ho někdo četl, ale protože člověk nikdy neví, kdy se budu muset živit jako autor romantických televizních seriálů, a každý námět se hodí. Snad mi to do té doby nevyfoukne Hollywood.
Angelika hadr.