30. října 2003 (čtvrtek)
To je nějaký kybersantus
Musím uznat, že bunda, kterou jsem si koupil spolu s oblekem do tanečních, už má své lepší zítřky zasebou, ale poznámku barové dívky: „Venku bude asi pekelná zima, když se santusové stahují dovnitř,“ si snad nezasloužila.
Byly čtyři hodiny nad ránem a já právě poctil svou návštěvou jednu z těch skvělých internetových kaváren u Grandu, jež mají otevřeno nonstop.
Můj mobil je sice o pár let mladší než zimní bunda, ale po třech dnech v cizím městě i jemu došly síly, a tak jsem servírku pokorně požádal vedle zeleného čaje také o zásuvku s elektrickým napětím.
Dívka od baru na to reagovala nepřeslechnutelnou hláškou, jak jsou ti santusové oprsklí, a doporučila servírce ostražitost: „Hlavně jestli ten čaj zaplatí!“
Několik dalších dehonestací, keré od baru ke mně dívka vysílala, jsem už nevnímal. Připravoval jsem si nějaké poznámky a dělal takové ty věci, co lidé s notebookem dělají (například litují, že si na pevný disk nenahráli nějaký film).
Presscentrum na Výstavišti otvíralo o sedmé. Čas k odchodu. „Bacha, zdrhá!“ vyjekla barová dívka. Servírka ji usadila: „Ba ne, už zaplatil. I za tebe.“ Když jsem míjel bar a naposledy děkoval za pohostinství poskytnuté cizinci v moravské metropoli, servírka přepočítávala tučné spropitné a potměšile dodala: „Je to asi nějaký kybersantus.“