weblog o lidech, společnosti a internetu

Nebudem si nic namlouvat, každý z nás někdy parkuje tam kde nemá a tak se může stát, že narazí na iniciativní strážníky MP. Pokud nasadí "botičku" či jen zastrčí výzvu za stěrač je vše relativně jasné. I když je pár chytáků, které mohou pomoci od pokuty. Například v menších městech, kde neslouží MP i v noci musí před koncem pracovní doby botičky, které nestačili zkasírovat zase demontovat.

Jinak je tomu ale s odtahy. To si přečtěte v dalším článku, který jsem omylem našel při hledání jedné stati o subjektech občanskoprávních procesů.

Také vám televize organizuje život? Aktuálně: Nemocnice na kraji města po dvaceti letech.

ONA: budeš mít dnes čas, nebo se můžu těšit na nemocnici?
ON: tu větu nemyslíš vážně, že ne?
ONA: navrhuju rozumný kompromis - sex až po nemocnici

Lituji toho člověka.

Tak brousám právnickými servry v marné snaze nalézt jeden specifický článek jednoho specifického kolegy, a našel jsem tohle: K trestní odpovědnosti vlastníka psa za ublížení na zdraví způsobené útokem psa, stojí za to, si to celé přečíst.

Protože někteří lidé nedokáží diskutovat k tématu a někteří nedokáží diskutovat vůbec, sáhl jsem poprvé k možnosti smazat pár příspěvků. V budoucnu to udělám v podobných případech kdykoliv znovu.

Právě mi přišlo ICQ od autorky některých smazaných komentářů, že se smazáním souhlasí. Můj cit pro okamžik je úžasný. :)

Tohle budiž jediný příspěvek, kde cenzura nehrozí, zde mužete autorovi i nadávat. Udělám na něj trvalý odkaz v pravém sloupečku.

A rozmyslel jsem si to, cenzurovat už nebudu, jen to přesouvat sem. :) Prostě z toho taady nechci mít žumpu, jakou mají v diskuzích třeba na idnes.

Teorie o hrozícím útoku, trvajícím útoku, nutné obraně tu bylo v poslední době přehršel. V pátek jsem měl pochybnou čest poodhalit závoj praxe a stát se svědkem přepadení. Vezměme to ale pěkně popořádku:

V pátek večer, zhruba ve 20:30, jsem se odebral na balkón s cigaretou. Usedl jsem na stoličku a zapálil si. Po chvíli jsem zaslechl zdola z ulice hovor. Letmo jsem tam pohlédl a spatřil starší paní, která ukazovala rukou směr jakési mladší dívce. Usoudil jsem, že se dívka ptá na cestu a pomalu přestával dění na ulici věnovat pozornost. Koutkem oka jsem ale zahlédl, jak se dívka vydala směrem k oné starší dámě namísto naznačeným směrem. Zpozorněl jsem, ale to co následovalo mě stejně překvapilo. Dívka došla až k paní a zeptala se "Nemáte cigaretu?" "Nemám, nekouřím," odpověděla paní a při tom pohlédla směrem k dívce. Vzápětí se staly téměř současně dvě věci. Ozvalo se zasyčení spreje a zoufalý výkřik.

Dívka o krok poodstopila a o pomoc volající paní se vydala na útěk. Jenže se sprejem v očích ztratila směr a přepadla přes keře na levé straně chodníku na trávník. Dívka stihla ustoupit o další krok, zřejmě kontrolujíc účinek zásahu z bezpečného odstupu. Paní se začala zvedat z trávníku, zády otočená k ní. Dívka se poměrně rychlým krokem vydala k ní. Jednu ruku napřáhla po kabelce a druhou, tu se sprejem, k obličeji. A opět se staly dvě věci v jednom okamžiku. Stejná kombinace jako prve - křik a sprej. Tentokrát ale v opačném pořadí. A nekřičela paní, ale já. "TÁHNI OD NÍ, TY SVINĚ!!" řval jsem z plných plic. Dívka odskočila, jako kdyby jí uštknul had a začala se rozhlížet. Zřejmě nevěděla odkud a kdo zařval a nebyla si jistá, jestli po ní vzápětí někdo nevystartuje. Možná zahlédla mě na tom balkóně, nebo někoho, kdo zaslechl řev a přiskočil k oknu, a chtěla mít před policií dostatečně velký náskok.

Ať jí k tomu vedlo cokoliv, výsledek byl pro danou chvíli ten nejlepší možný - vzala nohy na ramena a zmizela za rohem. Paní se mezitím zvedla na nohy a vyrazila směrem k domu. Z oken sousedního domu jsem zaslechl o volaní policie, takže jsem na balkóně vydržel ještě pár vteřin a čekal jestli se ta dívka nehodlá vrátit. Nevrátila se. Já vletěl do bytu a cestou ke dveřím pár větami vysvětlil ženě co se stalo. Seběhl jsem dolů na ulici s úmyslem té paní pomoci, ale už jsem tam nebyl nic platný. Paní se mezitím dostala do sousedního vchodu, kde bydlí a kde se jí ujali sousedé.

Příběh ztratil na dynamice a přešel do normálního tempa. Přijela policie, vyslechla si můj, bohužel nedokonalý, popis dívky a začala propátrávat okolí. Dívku nenašli. Policisté se zeptali paní, jestli je zraněná a jestli se jí něco neztratilo. Neztratilo a zraněná není, jenom jí slzí oči po tom spreji. Lékaře paní přivolat nechtěla. Policisté jí poradili, aby si vypláchla oči a převlékla si zasažené oblečení. Včera jsem se doslechl od sousedů, že paní má s očima problémy a že nejspíš půjde ulehnout na oční oddělení do nemocnice. Bůh ví, co jí ta mrcha do očí našplíchala. Doufám, že brzo narazí na někoho, kdo jí dá ochutnat vlastní medicínu.

A to je zhruba vše. A pointa? Žádnou jsem Vám nesliboval. Snad jen takové skoromateřské varování: Dávejte si pozor a nepouštějte si cizí lidi zbytečně blízko k tělu.

A je to nejspíš její vina. Ale tak dalece to soudit nehodlám, neboť jsem tam nebyl a pochybuji o objektivnosti zpráv na idnes. Ale lezl by soudný člověk na zahradu domku, kde je velký pes?

Jsem myslivec a mám dva psy, naštěstí žiju na vesnici (na konci u lesa) a moji psi mají dostatek pohybu při práci - v lese. Maji zkoušky a jsou 100% odvolatelní a navíc jako člen nájemce honitby (MS) mam právo na to s nimi tam chodit (platíme za to). Mám sousedku, která si pořídila setra, požádala MS o to jestli tam může psa cvičit, venčit a případně o nějaké kusy zvěře na výcvik a bylo ji bez řečí vyhověno, protože se slušně zeptala, chová se ohleduplně a vždycky napřed louku, kde cvičí projde se psem na vodítku a vyžene všechnu zvěř, aby pes za ničím nevyrazil. pak si na té louce dělá celý den co chce. Bezvadná dáma.

Bohužel máme ve vesnici inženýra, který je s prominutím debil, koupil si psa, kterého absolutně nezvládá, štve zvěř, a lítá po lese jak šílený. Několikrát jsem měl možnost ho v souladu se zákonem zastřelit, bohužel jsem to neudělal a pan inženýr mi na to, když jsem ho upozorňoval na platnou legislativu, řekl, ze ho to nezajímá, že s takovým zákonem nesouhlasí a tečka...

Sam mam psy moc rad, ale mám obavy například o srnčí zvěř, která v době březosti, kdy jsou srny těžké a pomalé, je nejsnadnější oběť. Mnohdy pejskař odvětí, že se nic nestane, když se pejsek se srnečkou pěkně proběhnou, jenže v určitém období tohle znamená smrt jak pro srnu tak pro nenarozené srnče, protože i krátké proběhnutí (200m) + stres z toho, že je pronásledována znamená zápal plic - game over ...

Myslím, že pejskař, který se chce vyvarovat problému ,by mohl postupovat stejně, jako výše uvedena dáma, případně mít dostatečně velké vlastní prostory (zahradu), nebo chodit se psem na cvičák. Přijde mi to stejné, jako když například já trénuji střelbu. Třeba na vzduchovku mam dostatečně velké prostory na zahradě, když mi to nestačí ZAPLATÍM si za návštěvu střelnice. Proč by to nemohli dělat stejně pejskaři? Když mi nestačí vlastní zahrada, půjdu na procházku s vodítkem, když mi nestačí vodítko, jdu na cvičák nebo tam, kde to mam od někoho dovoleno. Ale pokud se jedná o honební pozemek, doporučují bavit se spíše s nájemcem honitby, do jehož práv se zasahuje, než s majitelem pozemku, který pozemek pronajal už nájemci honitby.

Jinak, jak už jsem uvedl výše, kde je vůle, domluvit se dá, pokud se stanoví pravidla a dodržují se.