18. prosince 2003 (čtvrtek)
Když něco chceš, tak to dokážeš
Zuzu mě včera zaskočila větou, kterou asi jen tak neuslyším: Jsem ráda, že jsi přišel pozdě.
Cestou na Můstek, kde jsme si dali schůzku, se mi vypnul telefon. Bylo zvláštní, jak jistý jsem si byl, že se v tom mumraji sejdeme i přes tenhle nepatrný zádrhel. Buď že jsem si to tolik přál, nebo že to bylo naším osudem.
A opravdu, na rohu jsem potkal spolužáka ze střední. A právě v okamžiku, kdy jsem do Jeanova telefonu vložil svůj čip, Zuzu mi volala.
Zatímco jsem Zuzu hledal na Václavském náměstí, vybírala pro mě dárek, knížku povídek od současných českých autorů ‑ jejím tématem je tajemství (a Viewegh tam zase má nějakej mileneckej pár).
V Modré laguně jsme se pak bavili o knížkách. Řeč přišla i na Coelha. Potěšilo mě, že si nemůžeme vzpomenout, které knihy kromě Alchymisty jsme od něj četli ‑ on je má všechny zaměnitelné. Ale dobré.
Neshodli jsme se ovšem v tom, jaké poslání Coelhovy knihy sdělují světu. Dokonce jsme si ho oba vyložili docela obráceně. Jak jsme každý jiný. Jak každý do knih projektujeme sebe.
- Zuzu
-
Když něco opravdu chceš a jdeš
za tím, dosáhneš toho. Lidé se
dají snadno přesvědčit.
- Kluk
-
Lidské neštěstí dlí ve vzpouře
proti osudu. Šťastni můžeme být jen,
když se mu poddáme.
Ale možná jsme četli jiné knihy.