weblog o lidech, společnosti a internetu

Zuzu mě včera zaskočila větou, kterou asi jen tak neuslyším: Jsem ráda, že jsi přišel pozdě. Cestou na Můstek, kde jsme si dali schůzku, se mi vypnul telefon. Bylo zvláštní, jak jistý jsem si byl, že se v tom mumraji sejdeme i přes tenhle nepatrný zádrhel. Buď že jsem si to tolik přál, nebo že to bylo naším osudem.

A opravdu, na rohu jsem potkal spolužáka ze střední. A právě v okamžiku, kdy jsem do Jeanova telefonu vložil svůj čip, Zuzu mi volala.

Zatímco jsem Zuzu hledal na Václavském náměstí, vybírala pro mě dárek, knížku povídek od současných českých autorů ‑ jejím tématem je tajemství (a Viewegh tam zase má nějakej mileneckej pár).

V Modré laguně jsme se pak bavili o knížkách. Řeč přišla i na Coelha. Potěšilo mě, že si nemůžeme vzpomenout, které knihy kromě Alchymisty jsme od něj četli ‑ on je má všechny zaměnitelné. Ale dobré.

Neshodli jsme se ovšem v tom, jaké poslání Coelhovy knihy sdělují světu. Dokonce jsme si ho oba vyložili docela obráceně. Jak jsme každý jiný. Jak každý do knih projektujeme sebe.

Zuzu

Když něco opravdu chceš a jdeš za tím, dosáhneš toho. Lidé se dají snadno přesvědčit.

Kluk

Lidské neštěstí dlí ve vzpouře proti osudu. Šťastni můžeme být jen, když se mu poddáme.

Ale možná jsme četli jiné knihy.

Svátky Vánoční a Nový Rok se nezadržitelným tempem blíží a protože už za maličkou chvíli vypnu počítač, a po celý zbytek roku už o internet nezavadím, rád bych Vám všem ještě popřál co nejklidnější a nejpohodovější prožití Vánoc a hodně zdraví do následujícího roku. Omluvte prosím můj falešný zpěv:

wí viš jů eméry kristmas,
wí viš jů eméry kristmas,
wí viš jů eméry kristmas
end hépý ňjů jíííír!

P.S.: Ostatní členy zdejší osádky tu asi ještě potkáte, takže kliďánko zůstaňte naladěni.

Tak se mi už měsíc sype do mailu jedna pozvánka na předvánoční setkání za druhou. Vyřešil jsem to jednoduše, všem odpovídám, že alkohol a nevázaná zábava se příliš neshodují s křesťanskou představou adventního půstu (i když mě to hodně mrzí).

Scházím se s vámi celý rok. Celý rok se také snažím dávat najevo, že si vás vážím a mám vás rád. Nechápu tohle předvánoční oslavování, scházení se s řediteli, pití na účet firmy, hromadné návštěvy divadel a podobně.

Navíc opravdu skoro každý den chodím někam do společnosti, takže pro mě besídky nejsou žádným vytržením ze stereotypu ‑ spíše naopak. Jestli mi chcete udělat radost, navrhněte mi, abych zůstal jeden den doma, uvařil si čaj, sedl si ke knížce a myslel na všechno dobré, co jsme letos spolu prožili a vytvořili.

A jestli se se mnou opravdu chcete setkat, zvu vás v pondělí 22. prosince do Tlusté koaly vedle ČNB na vánoční desítku. (Dejte vědět, jestli přijdete, ať vím, kolik zamluvit míst. A přijďte včas, ať nepřijdete o přípitek.)