30. prosince 2003 (úterý)
To je zajímavé
Oslovíš ji jménem … odmlčíš se. Chceš říci: Miluji tě.
Odmlčel ses opravdu na dlouho, vaše pohledy se střetnou. Nadechneš se: To je zajímavé.
A pak se slyšíš říkat: To je zajímavé. Vedle u stolu sedí ten pár už dobře pět minut, a ještě u nich nebyla servírka.
To je zajímavé.
Mám vůbec právo říci jí, že ji miluji? Jaké to vlastně je slyšet Miluji tě,
když se ti to zrovna nehodí?
To je zajímavé.
A co uděláš potom? Odstěhuješ se od současného přítele? Mám vůbec právo, takhle jí zasahovat do života?
To je zajímavé.
Nebo se budeš cítit trapně a raději se se mnou přestaneš stýkat soukromě?
To je zajímavé.
Kluku,
odtuší. V jejích očích vidíš starost. Tos mi opravdu chtěl říci, že někdo dlouho čeká na obsloužení?
To je zajímavé.
Měl bych říci něco jiného?
pořád se díváte zočidoči. Záměrně si vybíráš restaurace s malými stoly, aby se vaše nohy pod stolem jakoby nechtěně proplétaly, abyste k sobě měli blízko, abyste se cítili intimně a začali podvědomě skoro šeptat. Nakloní se k tobě: Nevím.
To je zajímavé.