weblog o lidech, společnosti a internetu

Už když jsem dřív míjel Roháč cestou do Krokokafé, volával na mě pan Václav, že jsem snad zabloudil, nebo jak. A teď mu ve stejném domě otevřeli Abyss Café.

Po pravdě řečeno, pan Václav servíruje zákusky ke kávě, jako to u krokodýla ani v Abyssu nesvedou. A přestože servíruje Bristot a ne Lavazzu jako v Abyssu — o Segafredu v krokodýlovi ani nemluvě, tak na jeho medovník se nehrabou ani v Caffè di Praga, ani v Obratníku.

A tak mě napadlo, že medovník — šíleně sytý a sladký dort, který do všech pražských, a snad i českých, hospod dodává tatáž firma — tak tedy tenhle medovník by mohl posloužit jako spolehlivý indikátor cenové úrovně a kvality servírování v pohostinství. Podobně funguje Hamburger‑index pro porovnání cen mezi zeměmi, v nichž má své frančízy McDonald’s.

Už jsem jedl medovník za třicet i za pětašedesát korun. Už jsem ho jedl prostě ukrojený i v nejrůznějších kreativních kompozicích. V Corleone ho servírují na čtvercovém talíři, politý proužky čokolády s vycukrovaným obrázkem. Ale pan Václav ho servíruje s kopečkem zmrzliny, se šlehačkou a kapičkou (ale to neznáte pana Václava) krémového likéru.

Stavil jsem se v pátek u doktorky, že mám rýmu a teplotu, jinak, že je mi fajn. Prohmatala mě, poslechla si, podívala se mi do otvoru a řekla: Tak se šetři.

Jelikož jsem na ni asi koukal tak, že bych si za svých 905 měsíčně představoval důkladnější péči, starostlivě na mě pohlédla a dodala: Hodně pij a kup si vitamíny.

Tomu už jsem rozuměl o poznání více. Sedl jsem si ke Žluté pumpě, a k prvnímu Hoegaardenu jsem si objednal dvě limetky (v pivu je tušim béčko, limetky jsou céčkem nabitý a v krýglu je půl litru tekutiny) a jal jsem se přemýšlet, čeho bych se mohl šetřit.

U čtvrtého krýglu mně to došlo: přestanu číst Pixyho blog. Stejně píše z poloviny o blbostech a z poloviny o hovadinách, takže jsem po přečtení těch nesmyslů slušně pixy.

Co člověk neudělá pro svoje zdraví.