\“Krteček by klidně moh bejt pátej člen Teletubbies,\“ řekl jsem rodinnému klanu při sledování dokumentu o českém animovaném filmu. Následně jsem byl vypráskán z osady, jelikož jsem se hrubě dotkl národního pokladu a tuzemských kulturních hodnot vůbec.

Nemůžu si pomoci, Krteček mě vždycky štval. Kromě jedné vydařené epizody s autíčkem toho nikdy moc nepředvedl, jenom se prezentoval tím svým otravným vykašláváním citoslovcí. Byl jsem hodně malý, a přesto mě nudil. Možná je nutné, aby člověk byl při prvním setkání s Krtečkem hóóóóódně malý a ne jen hodně malý.

Větev mu připodřezaly (pokud se dá takové přirovnání použít) i ordinace dětských lékařů. Nevím, jak je tomu dnes, ale za mých časů byly všechny čekárny plné nejen chrchlajících a brečících dětí, ale i obrázků Krtečka. Krteček byl takový společný jmenovatel všech čekáren, prohlídek a injekcí. Když malinkatý človíček přestál vyšetření, za odměnu mu paní doktorka vnutila obrázek Krtečka. Pokud pak škvrně vidělo Krtečka i ve Večerníčku, automaticky mu začala stoupat teplota, přepadával je dávivý kašel a děcko se začalo obávat vpádu sestřičky. Podle vší logiky teď přeci měla vpadnout do bytu, škodolibě se mu měla podívat do očí a říct: \“Další!\“ Jak pak má mít rádo Krtečka?
!

Ale ta série Mistři českého animovaného filmu je jinak velmi zajímavá. V prvním díle např. Potkali se u Kolína, v druhém Trnkova Ruka, příště Bratři v triku a pak ještě čtyřicet dalších dílů… Nenechte si ujít!