Skončilo léto. Uvědomil jsem si to na náměstí, když jsem mrznul u zmenšeného modelu Olomouce, na který opadalo jehličí. Cestou na nádraží jsem potkával samé mladé dívky z Univerzity Palackého. V Praze máme vysokých škol hafo, ale desetitisíce mladých lidí se rozmělní v hordách starší populace. Olomoučtí mají studentky pěkně na očích.

Na nádraží jsem dorazil zrovna v okamžiku, kdy rychlík Praděd číslo 904 přijížděl k prvnímu nástupišti. Chtěl jsem zatelefonovat Webskýmu, že přijedu, aby mě čekal na nádru, ale můj mobil v nízkých teplotách nefunguje.

Jelikož jsem pokukoval po hezkých holkách v nádražní hale, když jsem se konečně dostal do vlaku, všechna kupé již byla obsazena. Škodolibě jsem se vetřel k mladému zamilovanému páru, který už od pohledu o společnost nestál. Pojedu s váma až do Brna, děcka, nenechal jsem je na pochybách.

Dívce mohlo být tak osmnáct let. Svoje zhnusení nad tím, že jsem si sedl vedle ní dávala najevo okatým nezájmem a upřeným pohledem do tmy za oknem. Měla zajímavý účes, takový elegantní rozcuch a skrz tenký červený rolák jsem jí rentgenoval malá špičatá ňadra. Chlapec vypadal mladší, ale podle vyholené hlavy, mikiny bez kapuce a těžkých okovaných bot jsem si o něm hned udělal obrázek. Vlak se dal do pohybu, a já se rozhodl nahlas číst Čermákův článek z Lidovek.

U Prostějova mi konečně rozmrz mobil: Uživatel sítě Eurotel… Po chvíli jsem se dovolal, ale baterka nevydržela tak dlouho, aby mi Webský stihl vysvětlit cestu. Požádal jsem mladého muže: Ukážeš mi cestu na Starou osadu, chlapečku? Beze slova vstal a odešel z kupé.

Konečně sami, krasavice, mrknul jsem spiklenecky na slečnu. Začala si sbírat oblečení: ale kampak, přeci by ses mě nebála, maličká, bral jsem jí věci z rukou a házel je na protější sedadlo. Prosmýkla se kolem mě a chtěla utést, mrška. Chytil jsem ji ze zadu za vlasy a druhou rukou jsem přibouchl dveře kupé.

Pištěla jako bych jí chtěl udělat něco ošklivýho. Nacpal jsem jí do pusy cíp závěsu a sápal se jí pod ten světřík: Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka… Ale nedořekl jsem.

Ta kráva svým pištěním přivolala pozornost lidí, kteří hulili na chodbě a zrovna, když jsem jí přetahoval rolák přes hlavu, rozrazil dveře ten její blbeček. Jednou dobře mířenou ranou mě poslal k zemi, a snad by mě udupal, kdyby se tam v tu chvíli neobjevila vlaková policie:Chyťte toho nácka a dejte mu co proto, volal jsem na ně…

Měli jste vidět, jak zdrhal.

Původní verze: Právě skončilo léto