Uvědomil jsem si to krátce po přestěhování. Díval jsem se na televizi a běžela tam nějaká reklama na koncert (nevím už na čí). V tu chvíli mi blesklo hlavou: vždyť já tam můžu jít. Je to kousek.
Dřív jsem takové upoutávky pouštěl hned z hlavy pryč, vždyť to pro mě bylo \“tam někde\“, prostě v jiném světě. A teď je to tak blízko. A na tomto jsem si uvědomil jak odtažitá je Praha pro zbytek republiky, jak se na ni díváme zkresleně přes televizní obrazovku a zprávy na N@vě. A nějaké poučení na závěr? Žádne nebude: Jen snad, že je smutný koukat kolem sebe, jak se každý, kdo něco dokáže stěhuje do Prahy.